Startéry flexe prstů jsou červovité svaly (mm. lumbricales), které ohýbají prsty v MP kloubech. Celá flexe prstů je lumbrikálními svaly pouze zahájena a teprve pak je aktivován povrchový ohybač prstů (m. flexor digiorum supeficialis), který ohýbá první mezičlánkový kloub. Nakonec se zapíná hluboký ohybač prstů (m. flexor digitorum profundus), který provede flexi v distálním mezičlánkovém kloubu. Tento sled flekčních pohybů je sice EMG prokazatelný, ale při běžném úchopovém stereotypu je celá flekční aktivita prstů spouštěna globálně.

Čistými flexory v metakarpofalangových kloubech jsou lumbrikální svaly jen tehdy, jsou-li prsty v mezičlánkových kloubech extendovány. Extenzi v interfalangových kloubech provádějí mezikostní a červovité svaly. Nejde ovšem o „silovou“ extenzi, ale o fixaci již dosaženého natažení prstů. Krátké dlaňové svaly tak aktivně zabraňují hyperextenzi prstů při silné aktivaci natahovače prstů.

Lumbrikální svaly jsou svými začátky na šlachách hlubokého flexoru prstů a úpony na hřbetu prstů, transmisním komplexem, který propriceptivními mechanismy zabezpečuje souhru flexorového a extenzorového systému. Jakýkoliv kontrakční i dekontrakční posun hlubokého ohybače je totiž provázen protažením nebo uvolněním červovitých svalů, a je tak aktivován celý koordinační systém prstu. (Lumbrikální svaly mají nápadně malé motorické jednotky a vysokou hustotu proprioreceptorů ve svalové i v úponové části.)

Proximální posun šlach hlubokého prstového flexoru v sektoru kde lumbrikální svaly začínají, je poměrně značný – 3 až 4 centimetry. Napnutí lumbrikálních svalů prokazatelně snižuje práh dráždivosti všech flexorů metakarpofalangových kloubů.