Mozeček je uložen v zadní lebeční jámě. Tvoří jej dvě mozečkové polokoule (hemisferiae cerebelli) a spojovací část – červ (vermis cerebelli). Prostřednictvím tří silných stonků (svazků drah) je připojen k mozkovému kmeni. Histologicky se mozeček skládá z šedé hmoty (kůry) a bílé hmoty (drah).
Klíčovými elementy mozečkové kůry jsou Purkyňovy buňky (viz dále). Mozečková kůra má jediný výstup, jedinou eferentní dráhu, kterou je právě axon Purkyňovy buňky. Axony Purkyňových buněk končí u buněk mozečkových jader a pouze z malé části mozečkové kůry jdou přímo do mozkového kmene – k jednomu z vestibulárních jader.
Funkční členění mozečku vychází z lokalizace určitých mozečkových funkcí do kůry obou hemisfér a do jejich spojovacího oddílu. Pro toto členění je zapotřebí znát poměrně komplikovaný popis makroskopického utváření povrchu mozečku. Omezíme se proto na funkční popis, bez bližší anatomické lokalizace.
Cerebrální mozeček zabezpečuje pohybovou koordinaci – pohybovou souhru. Defekt této partie mozečku se proto projeví především desynchronizací pohybu pravých a levých končetin.
V kůře mozečku byla prokázána i určitá somatotopická projekce, což znamená, že se některé oblasti kožního povrchu a některé svalové skupiny promítají do definovaných oblastí mozečkové kůry. Projekce do mozečkové kůry je ovšem mnohem méně přesná než obdobná projekce do kůry mozku.
Tento neuron je výlučně inhibiční. Aferentní vlákna mozečku jdou buď přímo k Purkyňovým buňkám nebo k dalším typům buněk mozečkové kůry. Jedině granulární buňky mozečkové kůry mají na Purkyňovy buňky dráždivý, excitační vliv – všechny ostatní struktury Purkyňovy buňky tlumí. Jak již bylo uvedeno, výsledné působení Purkyňovy buňky je útlumové, inhibiční. Její axon, který je jediným výstupem mozečku, převádí výslednou informaci k neuronům mozečkových jader nebo přímo k vestibulárním jádrům.
Jaká je povaha těchto informací ?Zvýšená aktivita Purkyňových buněk inhibuje mozečková a vestibulární jádra, a snížená aktivita těchto neuronů vyvolává zvýšenou aktivitu obou skupin jader.
Výsledkem těchto neurofyziologických pochodů je účast mozečku na všech třech základních složkách motoriky:
Zjednodušeně by bylo možné mozečkové funkce charakterizovat i takto: mozeček je svými aferentními i eferentními dráhami zapojen tak, že aferentními spoji dostává kopii senzorických informací z různých receptorů (přes míchu, RF, vestibulární jádra, mozkovou kůru). Na druhé straně dostává mozeček i kopie motorických povelů, které jdou z motorických center mozkové kůry do míchy. Z těchto dvou informačních vstupů mozeček „vypočítává“ odchylky od předepsaných (optimálních) hodnot a svými eferentními spoji (dráhami) průběžně provádí opravy motorického programu.