Je neúplný, horizontálně uložený řetězec kostí, který sice vpředu uzavírá hrudní kost, ale vzadu je kruh otevřený - jsou zde jen svaly. Kostěné segmenty pletence jsou sice spojeny pouze dvěma "pravými" klouby, ale specifická úprava připojení lopatky k hrudní stěně a tzv. subakromiální spojení, znamená vznik dalších pohyblivých spojů.
Klíční kost, clavicula je 12–17 cm dlouhá, esovitě prohnutá a povrchově v podkoží uložená kost.
Klíční kost je tzv. distanční kost, tzn. že vymezuje vzdálenost hrudní kosti a volné horní končetiny (boční plochu lopatky). Zvětšuje tak možný rozsah pohybu končetiny, ale zároveň přenáší na hrudní kost tlak a nárazy působící na horní končetinu. Proto se i při nepřímém násilí láme – nejčastěji na hranici zevní a střední třetiny.
Lopatka, scapula je typická plochá kost trojúhelníkovitého tvaru.
Lopatka svým typickým tvarem ploché kosti, s několika poměrně mohutnými výběžky, slouží především jako plocha pro začátek (úpon) svalů pohybujících pletencem horní končetiny. V základní poloze je lopatka tehdy, leží-li horním okrajem na úrovni druhého a dolním úhlem na úrovni sedmého žebra. (Do této polohy uvedeme lopatku tak, že položíme dlaň ruky na šíji.) Sama lopatka může vykonávat posuvné a otáčivé pohyby.
Posuvné pohyby lopatky směřují buď nahoru – elevace (55 stupňů) nebo dolů – deprese (5 stupňů), zevně – abdukce, protrakce (cca 10 stupňů) nebo směrem k páteři, navnitř - addukce, retrakce (cca 10 stupňů).
Rotační pohyby lopatky mění polohu dolního úhlu lopatky a sklon kloubní jamky. Při anteverzi – pohybu dolního úhlu lopatky zevně (od páteře), je rozsah rotace asi 30 stupňů, při retroverzi – pohybu směrem k páteři, je rozsah rotace obdobný. Sklon kloubní jamky se při rotacích mění až o 50 stupňů. Pohybové možnosti lopatky jsou dány jejím svalovým závěsem a pohyblivostí její spojů.