Středním článkem horní končetiny je předloktí, antebrachium, jehož skelet tvoří dvě paralelně uložené předloketní kosti – kost loketní a vřetenní.
Loketní kost, ulna je dlouhá kost s masivním proximálním koncem, určeným pro spojení s kladkou pažní kosti.
Proximální i distální konec ulny má na svém povrchu prakticky výhradně kloubní plochy. Proximální konec připomíná „francouzské kleště“, které svými čelistmi zachycují kladku pažní kosti. Distální konec ulny přímo se zápěstními kostmi neartikuluje – je zde vložena chrupavčitá destička. (Viz dále.) Kloubní chrupavky horního konce loketní kosti jsou často zdvojeny. Horní konec ulny je vzhledem k ose střední části kosti lehce odkloněn. Ulna představuje především pevnostní spojení lokte.
Vřetenní kost, radius má malý proximální konec a naopak velmi masivní konec distální.
Proximální konec vřetenní kosti slouží ke spojení s loketní a pažní kostí. Osa štíhlého asi 1,5–2,0 cm dlouhého krčku je od osy střední části kosti odkloněna asi o patnáct stupňů zevně. Úprava proximálního konce vřetenní kosti dovoluje rotační pohyby předloktí, tj. manipulaci.
Obě předloketní kosti vytvářejí řadu spojení. Loketní, vřetenní a pažní kost formují loketní kloub a střední partie obou předloketních kostí jsou spojeny mezikostní membránou.