dvanáctníková papila
žlučovod
tělo pankreatu
ocas
větev vrátnicové žíly spolu s větví
arteria mesenterica superior
pankreatický vývod
Slinivka břišní (pancreas) je asi 28 cm dlouhá žláza, ležící za žaludkem. Slinivka probíhá napříč břišní dutinou a její rozšířená část – hlava, je uložena v ohbí duodena. Zúžený konec – ocas, se dotýká sleziny. Slinivka břišní je žlázou trávicího systému, tedy převážně žlázou ze zevní sekrecí. V hmotě žlázy jsou ale i ostrůvky buněk s endokrinní (vnitřní) sekrecí. (Obr. 10. 11.)
Zevně sekreční část žlázy je složena z nepravidelných lalůčků, tvořených žlázovým epitelem. Drobné vývody lalůčků se uvnitř žlázy spojují a vytvářejí vývod pankreatu (ductus pancreaticus), který probíhá zhruba horizontálně a ústí obvykle společně se žlučovými cestami na duodenální papile.
Pankreatickou šťávu produkuje zevně sekreční část slinivky břišní. Až jeden litr této šťávy odtéká denně do duodena. Šťáva má silně zásaditou reakci, která neutralizuje kyselou žaludeční tráveninu vytlačovanou do dvanáctníku. Enzymy pankreatické šťávy můžeme rozdělit do tří skupin:
Vnitřně sekretorická část pankreatu je reprezentována Langerhansovými ostrůvky. V pankreatu člověka je asi 1,5 miliónu těchto ostrůvků. Stavebně se nápadně liší od ostatní žlázové tkáně. Jsou složeny z trámců, mezi kterými vždy probíhá céva. Langerhansovy ostrůvky produkují přímo do krve hormon inzulín.
Inzulín snižuje hladinu krevního cukru, která je různými regulačními mechanismy udržována na hodnotách 4,5 - 6,5 mmol . l -1. Udržováním stálé hladiny cukru je zajištěn trvalý přísun cukru pro buňky a tkáně, pro které je cukr hlavním zdrojem energie. Inzulín reguluje průnik cukru do buněk, takže jeho vyšší hladina v krvi vyvolá rychlejší vychytávání cukru hlavně ve svalech, a koncentrace krevního cukru klesne. Není-li doplněna cukrem z potravy, vzniká hypoglykemie (méně než 3,9 mmol/l), provázená slabostí až bezvědomím. Opakem je hyperglykemie (více než 8,5 mmol . l -1), kdy se cukr začíná vylučovat do moči.
Hyperglykemický stav se vyskytuje při onemocnění klasickou formou cukrovky (cukrovka prvního typu, diabetes mellitus), kdy nejčastěji chybí inzulín a hladina krevního cukru se zvyšuje i na více než 9,4 mmol . l -1 (500 mg %). Buňky tkání ale nemohou bez inzulínu využít krevní cukr a ten je vylučován močí. Cukrovka je závažné onemocnění, jehož důsledkem je narušení funkcí prakticky celého organismu. Nejčastější léčebnou metodou je podávání inzulínu a dietní opatření.