Ivan Dylevský, Petr Ježek: Základy funkční anatomie člověka
15. Nervové řízení organismu
15. 3. 1. Mícha
Předešlá Následující Předešlá Následující
Obr. 15. 8.

Mícha



  1. zadní míšní provazce

  2. postranní míšní provazce

  3. přední míšní provazce

  4. zadní míšní roh

  5. zadní kořen míšního nervu

  6. spinální uzlina

  7. přední míšní kořen

  8. přední míšní roh

Hřbetní mícha (medulla spinalis) je sloupec nervové tkáně uložený v páteřním kanálu. Hřbetní mícha je dlouhá asi 45 cm, a je silná jako palec. Horní konec míchy ohraničuje týlní otvor. V lebeční dutině na míchu plynule navazuje první oddíl mozkového kmene - prodloužená mícha. Dolní konec míchy se kuželovitě ztenčuje a končí přibližně u druhého bederního obratle. Podle toho, ve kterém úseku páteřního kanálu mícha leží, mluvíme o krční, hrudní a bederní míše . Na předním obvodu míchy probíhá hluboký zářez, který spolu se zářezem na zadním obvodu naznačuje rozdělení míchy na dvě poloviny. Na každé polovině míchy probíhají další dva (přední a zadní) mělké žlábky. Z předního žlábku vystupují motorická vlákna míšních nervů, zadním žlábkem vstupují do míchy vlákna senzitivní. Na příčném průřezu míchou lze i pouhým okem rozlišit šedou a bílou míšní hmotu.

Střední partie míchy vyplňuje šedá míšní hmota mající na příčném průřezu motýlovitý tvar. (V prostorové rekonstrukci jde spíše o útvar mající tvar kolejnice.) Středem šedé hmoty probíhá tenký kanálek.

Šedá hmota je složena převážně z nervových buněk. (Obecně platí: v celém centrálním nervovém systému jsou vždy šedé nebo hnědé útvary složené převážně z nervových buněk.) (Obr. 15. 8.)

Tvoří-li nervové buňky ohraničené skupiny, říkáme těmto různotvarým nakupeninám buněk jádra nebo centra . Také šedá míšní hmota je složena z jader.

Motýlovitá šedá hmota míchy vybíhá ve dva přední a dva zadní míšní rohy.

Přední míšní rohy jsou převážně složeny z buněk, jejichž výběžky (axony) tvoří motorická vlákna míšních nervů. Těmto buňkám předních rohů míšních říkáme motoneurony. Motoneurony tvoří tzv. motorická jádra předních míšních rohů.

Zadní míšní rohy obsahují skupiny buněk (jádra), u kterých končí senzitivní vlákna míšních nervů, pokud nepokračují do výše uložených oddílů míchy. (Pozor! Vlákna senzitivních nervů zde pouze končí! Těla buněk senzitivních vláken míšních nervů jsou uložena v tzv. míšních gangliích.)

V postranních, spojovacích úsecích šedé hmoty jsou buňky (jádra), jejichž výběžky inervují hladkou svalovinu a žlázy. Jde tedy o motorická vlákna, kterým říkáme autonomní (vegetativní).

Plášť míchy vytváří bílá míšní hmota. (Opět obecně platí: bílé nebo nažloutlé útvary v centrálním nervovém systému jsou složeny převážně z vláken, tj. výběžků nervových buněk - axonů nebo dendritů a glie.)

Bílá míšní hmota je složena z různých typů vláken. Svazkům vláken v centrálním nervovém systému říkáme dráhy (tractus). Jde vlastně o jakési "nervy" uvnitř míchy, kmene a mozku spojující různé části centrálního nervového systému. Názvy drah odpovídají buď jejich funkci, např. senzitivní a motorické dráhy, nebo mají názvy podle svého složení, průběhu a míst, která spojují.

Míšní dráhy se seskupují do tří provazců (v každé polovině míchy) ohraničených na míše předním a zadním zářezem a výstupy míšních nervů.

Činnost míchy můžeme při velkém zjednodušení zredukovat na dvě základní funkce - převodní a reflexní.

Převodní funkce míchy vyplývají z úpravy míšních drah, které zprostředkují oboustranné spojení míchy s vyššími oddíly centrálního nervstva i vzájemné spojení jednotlivých úseků míchy. Vzhledem k tomu, že např. motoneurony předních míšních rohů svými výběžky inervují kosterní svaly - je v tomto případu spojení mozku a míchy nezbytné, např. pro řízení volní hybnosti těla.

Přerušení sestupných (motorických) míšních drah vede k těžkým poruchám hybnosti. Vzniká buď částečné ochrnutí svalů (paresa), nebo úplný výpadek svalové činnosti (plegie).

Motorické funkce nemohou být řízeny bez stálého přívodu senzitivních informací z receptorů, které poskytují nervovému systému údaje o tom, jaká je okamžitá situace na periferii a jak jsou motorické povely prováděny. Jde vlastně o zpětnou vazbu, která zabezpečuje kontrolu a rychlou reakci na změny, ke kterým v organismu trvale dochází. Zpětný tok informací zabezpečují receptory a senzitivní nervy, jejichž vlákna vstupují do míchy. Mícha tyto informace buď sama ihned zpracovává, nebo je převádí (vzestupnými, senzitivními drahami) do vyšších oddílů nervového systému.

Přerušení vzestupných (senzitivních) míšních drah vyvolává přerušení přívodu senzitivních vzruchů. Prakticky se toto poškození projeví výpadkem citlivosti v některé oblasti těla a poruchou souhry pohybů. Při nejtěžším typu poškození - úplném přerušení míchy platí, že čím výše je mícha přerušena, tím je porucha rozsáhlejší. (Z činnosti totiž vypadne vždy celý úsek míchy pod místem přerušení, tj. i motorická funkce nervů, které z míchy vystupují.)

Reflexní funkce míchy zabezpečuje především klidové napětí ve svalech a provádění jednoduchých svalových pohybů především obranného charakteru. (Např. rychlý obranný pohyb vyvolaný bolestivým podnětem.) Reflexně je míchou také řízeno vyprazdňování močového měchýře a konečníku, a různé funkce pohlavního aparátu - erekce a ejakuace.

Reflex je odpověď organismu na dráždění receptorů zprostředkovaná nervovou soustavou. Anatomickým základem reflexu je reflexní oblouk. Jeho jednotlivé části jsme sice v řadě předchozích kapitol probírali, ale vzhledem k významu tohoto pojmu jej opět zopakujeme.

Reflexní oblouk se skládá z receptoru, dostředivé (aferentní) dráhy, ústředí, odstředivé (eferentní) dráhy a výkonného orgánu.

Receptory jsme probírali v samostatné kapitole. Dostředivými (aferentními) drahami jsou senzitivní vlákna míšních nervů. Tato vlákna vedou impulzy od receptorů do centrálního nervstva.
Centrum v případě míchy reprezentují buňky šedé míšní hmoty. Úkolem centra je zpracovat došlé informace a převést je na výstupní povel - vzruch, který je eferentními vlákny doveden k výkonnému orgánu (svalu).
Eferentní částí reflexního míšního oblouku jsou vždy motorická vlákna. Tato vlákna jdou ke svalům, jejichž kontrakce vyvolávají.

Reflexní podstatu má naprostá většina dějů v nervovém systému. Reflexní oblouky, zvláště ve vyšších oddílech centrálního nervového systému, mohou být sice značně komplikované, ale funkční princip reflexu, tj. aktivní odraz, aktivní reakce na vnější nebo vnitřní podráždění, je vždy týž.

Klasickým příkladem často vyšetřovaného míšního reflexu a reflexního oblouku, je patelární reflex. Podráždíme-li úderem úponovou šlachu čtyřhlavého stehenního svalu těsně pod dolním okrajem čéšky, dojde ke smrštění svalu a k vymrštění bérce. Podráždění šlachy (šlachového receptoru) vyvolalo reflexní odpověď výkonného orgánu - smrštění čtyřhlavého svalu.

Podobně můžeme vyšetřit řadu dalších svalů, jejichž šlachy lze zevně podráždit. Popsaným vyšetřením zjišťujeme neporušenost celého reflexního oblouku, včetně míchy. Reflexně je řízen pohyb, kterým odtáhneme ruku při spálení prstů o horký předmět, i kýchnutí vyvolané smrštěním dýchacích svalů na základě podráždění sliznice nosní dutiny.

Reflexně je řízeno také vyprazdňování močového měchýře. Náplň měchýře dráždí receptory ve stěně a senzitivními vlákny míšních nervů jsou tyto podněty vedeny do míchy, odkud pak přicházejí motorické impulzy generující smrštění svaloviny měchýře a jeho vyprázdnění.

Ve všech uvedených případech jsou sice drážděny různé receptory, senzitivní a motorické vzruchy probíhají různými nervy, centrum reflexního oblouku leží v rozdílných oddílech míchy, ale princip reflexního řízení je stále stejný.

Mícha představuje sice nejnižší reflexní ústředí a ve své činnosti je podřízena vyšším oddílům centrálního nervového systému, ale přerušení míchy vede nejen k závažným výpadkům motorické a senzitivní inervace, ale i k těžkým výpadkům reflexních funkcí míchy. Mezi nejtěžší následky těchto poruch patří poruchy reflexního řízení mikce a defekace, vedoucí k neschopnosti udržet moč a stolici.

Návod
Úvod
Kapitola 1
1.1. Lékařské vědy
1.5. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 2
2.1. Tkáně - vznik, definice, typy
2.2. Epitely
2.4. Svalová tkáň
2.5. Nervová tkáň
2.6. Regenerace tkání
2.7. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 3
Kapitola 4
4.5. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 5
5.4. Testy znalostí
Kapitola 6
6.4. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 7
7.4. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 8
8.1. Obecná stavba a funkce cév
8.3. Dynamika krevního oběhu
8.4. Velký krevní oběh
8.5. Žilní systém
8.8. Nácvik a test znalostí
Kapitola 9
9.1. Funkční anatomie dýchací soustavy
9.5. Tkáňové dýchání
9.6. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 10
10.1. Základní funkce trávicího systému
10.7. Uložení a projekce orgánů břišní dutiny
10.8. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 11
11.3. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 12
12.1. Anatomie kůže
12.2. Vlasy, nehty a chlupy
12.3. Mléčná žláza
12.4. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 13
13.3. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 14
14.1. Obecné zásady řízení a regulací
14.3. Nácvik a testy znalostí
Kapitola 15
15.8. Nácvik a testy znalostí
Slovník Obsah