Zkrácení svalu, svalová kontrakce (smrštění) je stav, kdy určité množství svalových vláken vyvíjí napětí a na úponové šlaše se projevuje síla generující pohyb. Molekulární podstata kontrakce i elasticity svalu byla zmíněna v předchozích kapitolách.

Klasifikace jednotlivých typů svalové kontrakce je krajně nejednotná, a v některých případech i věcně nesprávná (např. „izotonická“ kontrakce). Podle současných znalostí, je opodstatněné rozdělení vycházející z charakteristiky vnější zátěže, směru pohybové akce a rozsahu kontrakce.

Podle těchto parametrů rozlišujeme: izokinetickou kontrakci a izometrickou kontrakci.

1. Izokinetické smrštění svalu je takový stah svalu, při kterém stále probíhá pohyb a mění se vzdálenost začátku a úponu svalu.

Izokinetické smrštění svalu může být buď: koncentrickým stahem, nebo excentrickým stahem.

• Koncentrické zkrácení svalu je typické zvětšením objemu svalového bříška a skutečným zkrácením svalu. Sval při tomto typu zkrácení vykonává pozitivní práci a svalová síla působí ve stejném směru jako pohybující se segment těla. Výsledkem koncentrického smrštění svalu je nejen pohyb prováděný stálou rychlostí, ale i urychlení, akcelerace pohybu.
• Excentrické zkrácení svalu je protipólem předchozího typu kontrakce. Sval se při excentrické kontrakci (používá se také označení „fázická kontrakce“) prodlužuje, protahuje. Svalové úpony se při tomto typu kontrakce vzdalují. Výsledkem je pohyb, ale převážně pohyb brzdící, decelerační.
  
  
2. Izometrické smrštění svalu je takový stah svalu, při kterém není generován pohyb a vzdálenost začátku a úponu svalu se nemění.

Místo pojmů „svalová kontrakce“ používáme často pojmu svalová činnost. Potom rozlišujeme: statickou činnost svalu (minimální změna délky svalu) a dynamickou činnost (rytmické střídání kontrakce a relaxace).

Podle charakteru svalové činnosti můžeme dále hovořit o rychlostní, vytrvalostní, obratnostní, cyklické a acyklické svalové činnosti a jíž o zmíněné pohybové schopnosti (dovednosti). V tomto třídění se již projevuje prvek řízení a koordinace pohybu, proto jsou tyto funkční projevy svalové činnosti předmětem zájmu především speciální kineziologie a antropomomotoriky.

Různé svaly i svalové skupiny se při všech komplikovanějších pohybech sdružují do funkčních celků – funkčních řetězců, kterým říkáme svalové kličky (smyčky). Tyto kličky pak mohou generovat úplně jiný pohybový projev, než by odpovídalo kontrakci jednotlivých izolovaných svalů tvořících danou kličku.

Pro jednoduchost vybereme kličku tvořenou pouze dvěma svaly: velkým hýžďovým svalem a zevní hlavou čtyřhlavého stehenního svalu. Chceme-li zanožit nataženou dolní končetinu, aktivuje se velký hýžďový sval, který vyvolá zanožení (extenzi v kyčelním kloubu) a jeho tah se přes mezisvalové septum přenáší i na horní snopce zevní hlavy čtyřhlavého svalu, které natahují bérec. Zároveň se aktivují i dolní snopce svalu, které stabilizují polohu čéšky.