Poloha těžiště rozhoduje o stabilitě těla. To je ve fyziologii pohybu i v léčebné praxi velmi významný prvek. Jakákoliv nestabilní poloha vyžaduje totiž silovou korekci, tj. aktivní svalové úsilí, a tím také příslušnou spotřebu energie. Při poruchách svalové funkce (např. při svalových parézách) musíme cvičením obnovit stabilní stoj pacienta, aktivovat příslušné, třeba i náhradní stabilizační svalové skupiny apod. Také nácvik chůze s opěrnými pomůckami a rehabilitace pohybu končetinových segmentů je vlastně práce s těžištěm a gravitačními silami, které při cvičení buď potencujeme, nebo působíme proti nim.

Padá-li těžnice těla do středu podpěrné plochy, je tělo ve stabilní a rovnovážné poloze. (Podpěrná plocha je nejen plocha obou chodidel, ale i celá plocha mezi nimi.)