ZÁKLADY FUNKČNÍ ANATOMIE ČLOVĚKA

Ivan Dylevský, Petr Ježek: Základy funkční anatomie člověka
12. Kožní ústrojí
12. 1. Anatomie kůže

Shrnutí základních znalostí

Kůžese skládá z povrchové pokožky, hlouběji uložené škáry a z podkožního vaziva. Zrohovatělé buňky pokožky tvoří mechanickou ochranu kůže.
Škára je složena z vazivových buněk a z pružných vazivových vláken. Ve škáře probíhají cévy a nervy, a jsou zde uloženy vlasové kořeny, potní a mazové žlázy. Ve výběžcích škáry jsou specializovaná nervová zakončení.
Mazové žlázy produkují tukovitou látku, která na kůži vytváří ochranný film.
Potní žlázy vylučují pot ochlazující povrch kůže a regulující tak tělesnou teplotu. Zasahuje do hospodaření s vodou v těle.
Funkce kůže jsou mnohostranné. Kůže představuje mechanickou ochranu těla, jsou v ní uloženy různé typy receptorů a podílí se na udržování teploty. V podkožním vazivu je uložen zásobní tuk a vitamíny.

Obr. 12. 1.

Stavba kůže
(řez)

pokožka
korium
podkoží
podkožní fascie

zrohovatělá vrstva pokožky
vlas, chlup
germinativní vrstva pokožky
svalové snopce napřimovače chlupu
mazová žláza
kožní receptory
potní žláza
vlasová cibulka
kožní receptor (hmat)
tukový lalůček
cévní zásobení kůže (A,V – tepny a žíly)

Kůže (cutis, derma) je největší plošný orgán lidského těla. Plocha kůže je asi 1,5 - 1,8 m2 a má hmotnost přibližně 4,5 kg. Kůže se skládá ze tří vrstev: z povrchové pokožky, škáry a podkožního vaziva. (Obr. 12. 1.)

Pokožka (epidermis) se skládá z několika vrstev plochých buněk, které na povrchu odumírají, rohovatí a olupují se. Zrohovatělé buňky, které se odlučují jsou nahrazovány rychle se dělícími buňkami z hlubších vrstev epidermis. Z hlubších vrstev se doplňují defekty vznikající v kůži drobnými oděrkami a povrchovým zraněním kůže. Buňky pokožky obsahují i bílkovinu, která je těžko rozpustná ve vodě. Kůže je proto pro vodu prakticky nepropustná.

Zvláštní vazivové buňky hlubších vrstev pokožky obsahují zrna tmavohnědého kožního pigmentu, melaninu. Barva kůže závisí na množství pigmentu, hloubce jeho uložení a na prokrvení kůže. Kožní barvivo pohlcuje ultrafialovou složku slunečního záření, které by jinak poškozovalo citlivé buňky hlubších vrstev.

Škára (corium) je vazivovou částí kůže. Skládá se z vazivových buněk a elastických vláken, které se v podkoží kříží. Mezi proplétajícími se vlákny je také množství tukových buněk. Elastická vlákna škáry jsou orientována do určitých směrů, odpovídajících převládajícímu směru mechanického zatížení kůže v dané krajině. Elastická vlákna zajišťují pružnost, roztažitelnost, pevnost a štěpitelnost kůže.

Směry štěpitelnosti musí být respektovány v chirurgii při volbě kožních řezů a při plastické úpravě řezných ran. Jinak při hojení dochází k tvorbě rozsáhlé jizvy, která je nepevná, deformuje kožní reliéf a je kosmeticky nepřijatelná.

Ve škáře probíhají krevní a mízní cévy a nervy. Jsou zde uloženy vlasové kořeny, potní a mazové žlázy. Ve škáře jsou i velmi bohaté cévní sítě. Kůže se proto může stát poměrně značnou zásobárnou krve, kterou v případě potřeby poskytuje jiným orgánům. (Odhaduje se, že v kožních cévách může být zadržen až jeden litr krve.)

Škára vybíhá proti pokožce četnými bradavkovitými výběžky. V těchto výběžcích jsou nervová zakončení (receptory), která umožňují vnímání bolesti, tepla, chladu a hmatové počitky. Receptory nejsou rozloženy v kůži rovnoměrně a také jejich počet pro příjem jednotlivých senzitivních kvalit, je různý.

Na některých místech těla vytvářejí výběžky škáry protáhlé valy, které jsou např. na bříšcích prstů patrné jako různé kresby, tzv. kožní lišty. Charakter těchto kreseb je pro každého člověka typický a v průběhu života nepodléhá změnám. Této skutečnosti se využívá při identifikaci osob v kriminalistice (daktyloskopie). Utváření lišt podléhá genetickým zákonitostem, takže se lze v soudním a genetickém poradenství vyjádřit k případnému rodičovství označené osoby. (Většinou jde o vyloučení otcovství u označené osoby – osob.)

Ve škáře jsou uloženy dva typy kožních žláz: mazové a potní žlázy.

Mazové žlázy jsou uloženy ve škáře vedle vlasů nebo chlupů. Mazové žlázy chybějí v kůži dlaní a plosek nohou. Žlázy ústí krátkými vývody do pochvy vlasu nebo chlupu, a štěrbinou mezi povrchem vlasu a stěnou pochvy se polotekutý maz dostává na povrch kůže, kde vytváří tenký film.

Maz se skládá z tukových látek, bílkovin a solí. Denně se vytvoří asi 1 - 2 gramy mazu, který má především ochrannou funkci. Maz špatně propouští vodu, chrání kůži před vysycháním, činí ji vláčnou a ve vodě zabraňuje bobtnání povrchových vrstev kůže. Zvláštní složení má maz vylučovaný žlázami na kůži zevního zvukovodu, zevních pohlavních orgánů a maz povlékající kůži plodu.

Potní žlázy jsou v kůži rozloženy velmi nerovnoměrně. Z celkového počtu asi 2, 5 miliónu žlázek je jich nejvíce v kůži dlaně, v kůži čela a na plosce nohou. Na končetinách a trupu je potních žláz méně a úplně chybějí na okraji rtů. Klubíčkovitě stočené žlázy ústí samostatnými vývody na povrchu kůže. Zevní ústí žláz jsou patrná jako drobné otvůrky, které jsou zvláště nápadné na nosních křídlech a v obličeji.

Zvláštními typy kožních žláz jsou drobné potní žlázy v podpaží a v kůži zevních pohlavních orgánů. Tyto, tzv. sexuální (pachové) žlázy produkují voňavé, aromatické látky. U člověka jsou prakticky bezvýznamné.

Pot se tvoří z tkáňového moku, který je v okolí buněk potních žláz. Zvýší-li se průtok krve vlásečnicemi opřádajícími žlázové buňky, prosakuje větší množství plasmy do tkáňové tekutiny a z této tekutiny tvoří buňky potních žláz pot. Pot obsahuje především vodu a chlorid sodný, ale složení potu je proměnlivé. Z organických látek je v potu močovina, kyselina močová, kreatinin, mastné kyseliny, některé aminokyseliny a řada dalších látek. V potu je také zvláštní kyselina, která zabraňuje vzniku zánětu kůže vlivem slunečního záření. Je-li tato látka smývána např. při koupání, vzniká zánět kůže. Proto při opalování spojeném se současným koupáním dochází ke "spálení kůže".

Množstvím vylučovaného potu se potní žlázy významně uplatňují při řízení tělesné teploty a zasahují do hospodaření vodou.

Denní množství potu vyloučeného zdravým člověkem kolísá ve velkém rozmezí. Je závislé zejména na tepelném spádu mezi tělem a prostředím (tj. zejména na teplotě prostředí a na teplotě těla související s enegetickým výdejem při fyzické zátěži) na vlhkosti ovzduší, příjmu tekutiny, ale také na emočním stavu. Množství potu vyloučeného za 24 hodin u zdravého člověka může kolísat od 0,5 litru do 10 a někdy i více litrů. Tvorbu potu lze navodit i podáním různých látek (léků) a pocení má také význam v průběhu řady chorob.

Podkožní vazivo je tvořeno sítí kolagenních a elastických vláken, mezi kterými jsou roztroušeny vazivové buňky. Poměrně řídké podkožní vazivo umožňuje posun kůže. Podkožní vazivo je potenciální tukovou tkání schopnou ukládat v buňkách velké množství tukových kapének.

Vzhledem k velmi rozmanitým funkcím, které kůže plní, uvedeme v přehledu jejich stručnou charakteristiku.

Ochrana těla: Kůže obaluje a brání vnikání škodlivých látek do vnitřního prostředí organismu. Kůže je pevná, pružná a tažná. Tyto vlastnosti jsou významné z hlediska odolnosti proti mechanickému působení vnějších faktorů na tělo: tlaku, nárazům, tření atd. Pigment kůže chrání organismus před slunečním UV zářením.
Smyslové funkce kůže: V kůži je uloženo velké množství receptorů sloužících k vnímání mechanických, tepelných a bolestivých počitků. Jednotlivé specializované receptory - čidla, zprostředkují vnímání tepla, chladu a hmatové počitky. Volná nervová zakončení slouží k vnímání bolesti.
Udržování tělesné teploty: Kůže svým povrchem (1,5 - 1,8 m2) představuje velký plošný orgán, jehož prokrvení má značný vliv na výdej tepla. Zrohovatělá vrstva povrchových buněk pokožky je nejen odolná mechanicky, ale je i špatně tepelně vodivá. Chrání organismus před většími tepelnými ztrátami. Izolační význam má také podkožní vazivo, tvořící i u velmi štíhlých osob poměrně silnou vrstvu. Tepelně izolační význam podkoží si lze snadno představit podle dvou čisel. Jestliže izolační schopnost vycházkového obleku označíme číslem 1, pak izolační účinek centimetrové vrstvy podkožního vaziva lze vyjádřit číslem 0,5. Přitom průměrná síla vrstvy podkožního tuku je u dospělých osob s přiměřenou tělesnou hmotností asi 1,5 - 2 cm .
Skladovací funkce kůže: V podkožním vazivu je uloženo velké množství tuku, který kromě mechanické a tepelné izolační funkce je i energetickou zásobárnou organismu. V kůži jsou uskladněny vitamíny rozpustné v tucích (A, D, E, K). Účinkem slunečního ultrafialového záření vzniká v kůži i určité množství vitamínu D.
Vylučovací funkce kůže: Tuto kožní funkci zabezpečují mazové a potní žlázy. Jejich sekrety - maz pot, se uplatňují při ochraně kůže i celého organismu. Pot svou kyselou reakcí omezuje růst mikroorganismů, a má tak slabě dezinfekční účinek. Další funkce souvisí s činností mazových a potních žláz a byly probrány v předchozím textu.
Resorpční funkce kůže je poměrně malá. Kůže je pro vodu a tím i pro látky ve vodě rozpustná, prakticky nepropustná. Chceme-li proto léčebně zavádět do kůže léky (obklady, masti), musí být účinné látky obsaženy v tukovém rozpustidle, které naruší mazový film nebo naopak v tukovitých látkách, které je možno do kůže vtírat. Je-li kůže poškozena (např. popálením), stává se významnou resorpční plochou, kterou je organismus zaplavován rozpadovými látkami a mikroorganismy. Popálenou plochou také organismus ztrácí tekutiny a rychle se tak narušuje stálost jeho vnitřního prostředí.