Mozková část lebky vytváří vejčité kostěné pouzdro mozku. Vyklenutá horní plocha lebečních kostí tvoří lebeční klenbu (kalvu). Miskovitá, členitá spodina lebky se nazývá lebeční báze. Báze a kalva uzavírají lebeční dutinu.

Týlní kost (os occipitale) tvoří celý zadní oddíl lebky - týl. Tenčí, mělce vyklenutá šupina týlní kosti se podílí na stavbě kalvy. Zbývající část kosti je zasazena do lebeční spodiny. Na přechodu obou částí lebky je týlní otvor (foramen magnum), který navazuje na páteřní kanál, kudy vstupuje do lebeční dutiny mícha. Na obvodu týlního otvoru jsou dva týlní hrboly (kondyly), kterými je lebka pohyblivě spojena s prvním krčním obratlem (atlasem).

Klínová kost (os sphenoidale) je před týlní kostí. Tvoří střední úsek lebeční spodiny. Kost se skládá z krychlovitého těla, ve kterém je dutina, která je součástí systému vedlejších nosních dutin. Strop kosti je prohlouben v sedlovou jámu, tzv. turecké sedlo. (V sedle je uložena žláza s vnitřní sekrecí - podvěsek mozkový.) Od těla vybíhají do stran malá a velká křídla klínové kosti, která se připojují k horní čelisti a k čelní, temenní a spánkové kosti.

Spánková kost (os temporale) je svou pyramidou zasazena mezi klínovou a týlní kost. Jehlancovitá část kosti je značně tvrdá - říkáme jí proto skalní kost. Zevní část kosti je tenká, šupinovitá. Podílí se na utváření lebeční klenby. Na spodní ploše spánkové kosti je objemný bradavkový výběžek, před kterým je ostrý bodcovitý výběžek, na kterém je zavěšena jazylka a hrtan. Uvnitř pyramidy je složitý systém dutinek a kanálků, ve kterých probíhá řada nervů a kde je uloženo rovnovážné a sluchové ústrojí. Do těchto prostorů vede otvor vnitřního a zevního zvukovodu.

Čichová kost (os ethmoidale) se účastní výstavby přední části lebeční spodiny a stropu nosní dutiny. Je bohatě členěna drobnými skořepami, podél kterých proudí vdechovaný vzduch.

Čelní kost (os frontale) dotváří přední část lebeční dutiny. Kost tvoří strop očnice a kostěný podklad čela. V silnější, nadočnicové části jsou párové dutiny související s nosní dutinou.

Temenní kosti (j.č. os parietale) mají tvar obdélníkových misek tvořících vrchol lebeční klenby. Popsané kosti obličejové a mozkové části lebky ohraničují několik dutin. Kosti klenby a lebeční spodiny ohraničují mozkovou dutinu (mozkovnu). Obličejové kosti tvoří kostěnné stěny ústní dutiny a větší část nosní dutiny. Nosní dutina je přepážkou dělena na dvě poloviny, z nichž každá je nosními skořepami dále rozdělena na tři průduchy. Kosti obličejové a mozkové části lebky se spolupodílejí na vzniku očnice (orbity). V orbitách jsou uloženy oční koule a okohybné svaly. Jediné pohyblivé spojení lebečních kostí představuje čelistní kloub. Kosti lebky jsou jinak nepohyblivě spojeny švy (suturami),které ve vyšším věku postupně osifikují. Pro orientaci na lebce jsou nejdůležitější: věnčitý (korunový), šípový a lambdový šev . Tyto švy spojují čelní, temenní, spánkovou a týlní kost. Kosti lebky nejsou ve všech místech stejně pevné. Nejslabším místem na lebce (místa zlomenin) je šupina spánkové a čelní kosti. Zeslabená místa jsou i na lebeční spodině v okolí otvorů, kterými do lebeční dutiny procházejí cévy a nervy. Lebka jako celek je díky svému vejčitému tvaru velmi pevná a pružná, pokud tlak nebo náraz není omezen na malou plošku kosti a nepůsobí náhle a krátce. Pružnost lebky klesá ve stáří. Vývoj, růst a přestavba lebečních kostí trvá po celý život. Z medicínského hlediska je nejvýznamnějším obdobím vývoje lebky novorozenecký věk.